Bohatá historie Strážnice
První doložená písemná zpráva o Strážnici pochází z počátku 14. století (přesněji z roku 1302), velké množství archeologických nálezů však vypovídá o daleko dřívějším osídlení.
Počátky budování města jsou datovány do druhé poloviny 13. stol., do období vlády Přemysla Otakara II., kdy došlo k připojení Strážnicka k Moravě. Na obranu zemských hranic bylo vybudováno několik hradů, mezi nimiž se nacházel i hrad strážnický. Jméno města je odvozováno od strážní funkce, kterou měl hrad vykonávat.
Hrad nejdříve patřil do královského majetku. Počátkem 14. stol. získal Strážnici významný moravský rod pánů z Kravař. Prvním písemně potvrzeným majitelem tohoto města byl až v roce 1350 Beneš z Kravař.
Velký rozmach zažilo strážnické panství za vlády Petra Strážnického z Kravař, který se účastnil politického života, stal se Husovým stoupencem a roku 1417 byl Václavem IV. jmenován moravským zemským hejtmanem a stal se jedním z nejvlivnějších mužů v zemi. V roce 1417 udělil Strážnici horenské právo, čímž pomohl velkému rozvoji vinařství. Po smrti krále Václava IV. se stal pro Zikmunda kvůli své husitské orientaci nedůvěryhodným, proto jej zbavil hejtmanství.
Za husitských válek bylo panství několikrát zpustošeno a vypáleno, samotná Strážnice však patrně nikdy dobyta nebyla. Na konci husitských válek byl Petr z Kravař stále vlivným šlechticem, na přední místo v politickém životě Moravy se dostal i jeho syn Václav.
Roku 1434 Petr zemřel a o 4 roky později umírá i Václav, který se nikdy neoženil. Veškerý majetek zdědil Petrův mladší syn Jiří, kterému se podařilo dát dopořádku celé panství zpustošené husitskými válkami. Mimo jiné nechal postavit kostel sv. Martina, dal přestavět hrad a vybudoval strážnické Nové město.
V roce 1458 byla Strážnice vybrána jako místo předání zajatého Matyáše Korvína uherským stavům, čehož se účastnil i sám Jiřík z Poděbrad. Byl to významný politický akt. Došlo zde i k zasnoubení Matyáše Korvína s Jiříkovou dcerou Kateřinou.
Jiří z Kravař zemřel roku 1466. Tím vymřel rod Kravařů, neboť Jiří nezanechal mužského potomka. Majetek zdědily jeho 4 dcery. Strážnici získala nejmladší Alžběta, manželka Pertolda z Lipé (nejvyššího maršálka království). Po jeho smrti se provdala za mnohem mladšího Petra z Rožmberka. Na jeho radu dala roku 1486 strážnické panství do zástavy Janu z Žerotína a z Fulneku.
V roce 1500 panství Žerotínové odkoupili. Byl to další z předních moravských rodů. Za jejich vlády zažívala Strážnice svůj největší rozmach. Uvádí se, že v té době byla druhým největším opevněným sídlem v českých zemích, patřila k nejlidnatějším moravským městům.
Žerotínové byli evangelíci proslulí svou vojenskou zdatností. Koncem 16. stol. se nejvlivnějším mužem na Moravě stal Karel Starší ze Žerotína, který měl obrovský vliv na moravské stavy. Dodnes je tento vzdělaný muž v centru zájmu historiků.
Jan ze Žerotína a z Fulneku vydal roku 1487 strážnickým měšťanům zřízení o dovážení vína a o jeho prodeji. Za jeho života spravoval Strážnici jeho syn Petr. Strážnické panství získal do vlastnictví jeho další syn Jan II. ze Žerotína, který si Strážnici zvolil za své sídlo.
Jeho syn Jan III. ze Žerotína a ze Strážnice byl významným politikem, stal se nejvyšším komorníkem Markrabství moravského. Jeho vliv posílily i dva sňatky se šlechtičnami z významných rodů. Jeho první manželkou byla Johanka z Pernštejna, která brzy zemřela v důsledku nesprávného léčení. Podruhé se oženil s Johankou z Lipé, dcerou Jana z Lipé, dědičného manšálka Království českého. Za vlády Jana III. doznalo panství nebývalého rozvoje.
Co následovalo po jeho smrti přesně nevíme. Podle některých historiků zemřel bez potomků, podle jiných měl s Johankou z Lipé syna Bernarda Hanna. Ať už byl Bernardův příbuzenský poměr
k Janu III. jakýkoliv, byl dalším majitelem Strážnice a získal titul mundšenka římského císaře Maxmiliána II., čímž ještě posílil význam rodu Žerotínů. Zemřel v 27 letech bez potomků,
proto se majitelem Strážnice podle rodinných dohod stal Jan Jetřich starší ze Žerotína, syn Karla
ze Žerotína a na Kolíně.
Za vlády Žerotínů byl starý vodní hrad přestavěn do podoby renesančního zámku s vnitřními arkádami. Podporovali ve městě bratrské školství. V letech 1604 – 1605 navštěvoval vyšší bratrskou školu Jan Ámos Komenský, který zde bydlel u své tety.
Na počátku 17. stol. se Strážnice řadila k nejvýznamnějším moravským městům, měla 4500 obyvatel a asi 700 domů.
Povstání v Uhrách v roce 1605 a vpád Štěpána Bočkaje na Moravu znamenal pro Strážnici obrovské nebezpečí, události spojené s třicetiletou válkou opět znamenaly pustošení Strážnicka.
K tomu se přidal i náboženský útisk s vystěhováním spousty obyvatel. Obnova města byla velmi obtížná.
Poslední nekatolický majitel Strážnice Jan Jetřich ze Žerotína odešel ze zadluženého panství do uherské Skalice. Strážnice byla prodána Františkovi z Magni.
Magnisové pocházeli z Itálie, jejich kořeny však sahají až do Švédska. Přestože byl František cizinec, brzy se sžil s novým prostředím a vrátil Strážnici stará privilegia, která město získalo od pánů z Kravař i od Žerotínů. Za Magnisů význam Strážnice dále rostl, Magnisové byli proslulí po celé Evropě.
Za Františka z Magni začala katolizace města. V roce 1633 povolal do Strážnice italské piaristy, kteří zde vyučovali a postupně pro svou víru získali strážnické obyvatelstvo.
Poničené město se ztěží vzpamatovávalo z útrap třicetileté války, navíc v roce 1652 vyhořela velká část města, kterou zapálili najatí žháři.
František Magnis zemřel roku 1652, strážnické panství odkázal synu svého bratra Filipa, Františku Štěpánovi z Magni.
V roce 1663 vpadli na panství Uhrové a Turci a panství zle zpustošili.
Po smrti hraběte Františka Štěpána se správy panství ujala jeho žena, Anna Kateřina Žďárská, která byla poručnicí jejich jednoletého syna Josefa Antonína Magnise. Ta své poddané krutě utiskovala, později prohlásila svého syna slabomyslným a dál terorizovala poddané. Ti na Nový rok 1686 poslali hraběnce ponížený list, v němž ji prosili o lepší zacházení. Ona však nereagovala a lid se vzbouřil. Hraběnka nemohla opustit zámek, aniž by se nestala terčem neslušných pokřiků. Přestala se ve Strážnici cítit bezpečně a tajně odjela do Prahy. Zemřela roku 1701 ve Vídni.
Ještě za jejího panování, roku 1680, vypukla ve Strážnici morové epidemie. Panství bylo na pokraji zhouby, často měnilo majitele.
V první polovině 19. století, za vlády Františka Antonína Magnise, byl vysazen zámecký park a vybudovány skleníky pro pěstování subtropických a tropických rostlin. V polovině 19. stol. došlo k poslední stavební úpravě zámku do novorenesanční podoby s klasicistními prvky. V této podobě můžeme zámek vidět i dnes.
Oživení národního hnutí ve druhé polovině 19. století znamenalo přeměnu německy orientovaného města na kulturní centrum strážnického regionu. Byla otevřena česká měšťanská škola, vznikaly české spolky a v roce 1897 bylo zřízeno české gymnázium.
Na počátku 20. století se původně rolnické město dočkalo industrializace.