Strážnice plná památek
Strážnické brány
V době tureckého nebezpečí, ve druhé pol. 16. století byl majitel panství Jan III. ze Žerotína jmenován hlavním vojenským velitelem Moravy a podle nařízení opevňoval pohraniční města. Tehdy bylo dobudováno opevnění Strážnice. Stará strážní věž byla důkladně přestavěna a zvýšena. Celé město bylo obehnáno valem a vodním příkopem. Největší péče byla věnována zabezpečení příchodů do města na hlavní cestě od Skalice do Veselí. Byly zbudovány dvě brány s věžemi a bočními baštami. Brány dostaly jméno "Veselská" a "Skalická". Jejich pojmenování přetrvalo dodnes. Z obou bran se zachovaly pouze boční bašty.
Věž s kostelem sv. Martina
Některé prameny uvádějí, že byl kostel postaven jako kališnický kostel pány z Kravař v době rozsáhlé stavební opravy hradu po husitských válkách mezi léty 1443 - 1453. V jiných pramenech je však zmíněn už roku 1407 a tudíž se domníváme, že stavba byla dokončena mnohem dříve a výše uvedená datace popisuje jen její opravu.
Usuzuje se, že původně byl kostel postaven v ryze gotickém slohu (viz trojúhelné štíty, zbytky opěráků, odkrytý jižní portál a okna), avšak domněnky o dřívějším původu kostela zasazují jeho prvotní podobu až do období románského slohu (přesné určení nelze provést bez pomoci výkopů; k výzkumu se využívá pouze oprav kostela a jeho nejbližšího okolí.). Při opravě po požáru z roku 1718 byl zaklenut a opraven v rámci tehdy panujícího barokního slohu.
S kostelem sv. Martina je spojena pověst o záhadném „žerotínském" náhrobku, který stál vedle oltáře. Když měl být s nástupem Magnisů vynesen z kostela a zazděn do venkovní zdi, vždy se do druhého dne podivným způsobem vrátil na své původní místo.
V roce 2012 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce ulice Kostelní a odkryty základy hřbitovní zdi vedoucí od věže. Jejich umístění je naznačeno v dlažbě.
Strážnické náměstí
Strážnické náměstí bylo založeno po husitských válkách jako základ Nového Města. Staré Město (náměstí na západě města) bylo zpustošeno a ztrácelo na významu. Náměstí mělo stejný tvar jako dnes. Vprostřed stála kašna. Obyvatelé domů byli většinou měšťané, řemeslníci a obchodníci, na rozdíl od Starého města, kde se usadili rolníci. Jelikož byla Strážnice mnohokrát vypálena, nedochoval se ani jeden původní dům.
Nejstarším domem je dům č.p. 482 na jižním rohu náměstí. Je to pozdně renesanční stavba, dříve žerotínský panský dům. Uvnitř se zachovala původní klenba a zdobený kamenný portál.
Městské muzeum ve Strážnici je původně barokní dům ze 17. století. Za zmínku stojí také budova městské radnice, sídlo městské policie a domy č.p. 491 a č.p. 507.
Strážnický zámek
Strážnický zámek - původně vodní hrad, založený ve 2. pol. 13. století, kdy hrad a město patřilo Milotovi z Dědic. Měl strážní funkci (od něj také název města) . Na začátku 14. stol. jej obdržel za odměnu Vok z Kravař. Panství bylo často terčem nájezdů uherských a tureckých, později i protihusitských vojsk, proto jej Jiří z Kravař přestavěl v gotickém slohu a obehnal valem a příkopem; zbytky se dochovaly jako tzv. Šance. Nejvíce změnil tvář zámku Jan Jetřich ze Žerotína, přebudoval hrad v renesanční zámek s arkádami, který přetrval až do 19. stol. Od 19. stol. je v novorenesanční podobě. Posledními šlechtickými majiteli byla od rekatolizace po Bílé hoře až do konce 2. světové války hrabata z Magni. Poté zámek znárodnil stát. Nyní v něm sídlí Národní ústav lidové kultury, jehož zřizovatelem je MInisterstvi kultury. Návštěvníci si zde můžou prohlédnout zámeckou knihovnu, kapli, stálou expozici lidových hudebních nástrojů a nově také výstavu Skromné umění - o lidových řemeslech a jízdě králů "Na krála, matičko, na krála". V okolí zámku je anglický park založený v 1. polovině 19. stol. Za zmínku stojí i sousední Černá brána a platanová alej.
Zámecký park
Původně romantický park z 1. poloviny 19. století, který nechal vysadit tehdejší zámecký pán, hrabě František Antonín z Magni. Park skýtá příjemné a klidné prostředí zejména v létě jak pro místní obyvatele, tak i návštěvníky města.
Je cenný i z hledika přírodního, patří meti chráněné parky - mezi nejcenější přírodniny se řadí platanová, lípová a dubová alej. Je zde také nově instalovaná dendrologická stezka s informačními panely u nejvýznamějších stromů.
Nejmohutnějším stromem v parku je přes 200 let starý,památkově chráněný akát s obvodem 590 cm.
U zámku se od roku 1824 nacházela zajímavá technická novinka - první řetězový most na evropském kontinentě postavený ing. Bedřichem Schnirchem. Stavitel se nechal inspirovat obdobnou stavbou ze Skotska. Most byl postaven v roce1824, ve vzdálenosti 50 metrů od zámku, jeho délka byla téměř 30 metrů a šířka přes 4 metry. Původně stál přibližně v místě dnešní kapličky sv. Jana Nepomuckého před zámkem. Později přestal vyhovovat a v roce 1860 byl rozebrán.
Černá brána
Původní gotická brána, zbytek opevnění hradu z 15. století. Vedle brány se nachází branka pro pěší. Černá brána byla původně součástí šancí, které ještě v polovině 19. století společně s pěti bastiony ze čtyř stran střežily přístup k hradu.
Po průchodu branou přijdeme k platanové aleji, připomínající původní cestu ze zámku do Hodonína
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Na místě dnešního kostela Panny Marie stávalo dříve působiště českých bratří. Ti odešli někdy v letech 1622 - 1624 a roku 1633 byli do Strážnice Františkem Magnisem povoláni první piaristé z Mikulova. Orientace původního kostela byla přesně opačná, než je dnešní: vchod do kostela byl ze strany od ramene řeky Moravy, dnešního Baťova kanálu. Piaristé dlouho toužili postavit si na místě starého kostela nový, vlastní kostel.
Stavba, která začala až roku 1742, spočívala v obezdívání původního kostela, přičemž se orientace jeho hlavního oltáře přesunula na opačnou stranu. Roku 1743 byl dokončen presbytář, roku 1745 byla dokončena klenba a byly přeneseny zvony ze staré věže. Do roku 1744 stála na dnešním piaristickém náměstí mohutná věž, po jejímž úmyslném rozboření byl materiál použit na stavbu kostela. Dokončením stavebních prací roku 1746 byl prakticky postaven kostel v italském barokním slohu.
V jednolodním prostoru se nachází celkem 7 oltářů. Hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie tvoří srdce celého kostela. Svatostánek s dvojicí andělů, naznačujících nesení obrazu Panny Marie s Ježíškem, je částečně pozlacený. Retabulum sahá do výšky 10-ti metrů a tvoří pozadí sochám sv. Augustina, sv. Tomáše, sv. Vojtěcha a sv. Karla Boromejského. Další výzdobu tvoří andělé, okřídlené andílčí hlavičky a archanděl Gabriel nesoucí stuhu s nápisem. Vedlejší oltáře: sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého, sv. Antonína Paduánského, Čtrnácti svatých Pomocníků, sv. Václava, sv. Josefa Kalasanského.
Kostel byl vysvěcen 18. října 1750.
Památník bratrského školství
Za kostelem P. Marie se nachází Památník bratrského školství ve Strážnici. Dochovaly se zde základy sboru, školy a špitálu. Škola byla vyšší i nižší, v r. 1604 - 5 zde studoval J. A. Komenský. Bydlel u své tety, Zuzany Komněnské, (dnešní dům č. 133 v ulici Masarykově). Přátelil se se Strážničanem Mikulášem Drabíkem, který byl později popraven za své proroctví o zkáze rodu Habsburků. V r. 1622 museli bratři odejít do Skalice, na jejich místo přišli italští piaristé - katolíci. Komenský navštívil Strážnici ještě v r. 1650, když cestoval inkognito po Moravě.
Kaple sv. Rocha
Podnětem k výstavbě nejstarších dochovaných památek v našern městě byla však i morová epidemie v roce 1680. K tomuto roku se vážou stavební počátky kaple sv. Rocha. Zajímavou zprávu nám o tom zanechal strážnický občan Jan Martin Píža (1888):
"Z úsudku Božího dopustil Bůh na obyvatele města Strážnice roku 1680 strašný mor, kterážto nemoc moru v lidu se tak rozšířila, že ani deset lidí ze sta nepozůstalo a protož z ohledu, strachu a úzkosti a pohnutí dobrého srdce s důvěrnosti k Pánu Bohu volali naši předkové z oken jeden na druhého a usjednotili se uzavříti slib řkouce jeden druhému, aby se vydali na cestu do Niklspurku (Mikulov – pozn. aut.) k navštívení obrazu té nebeské královny Panny Marie v Loretě, aby skrze její orodování pomoc od Pána Boha vyprosena byla. Druzí zas dobré měli, aby se vystavěla kaple ku cti a chvále P. Marie, sv. Rocha a sv. Rosálie na věčnou památku té úzkosti morové, v které oni předkové postaveni byli. I stalo se, že potom uzavřeném slibu mor hned stichl a také v krátkém čase načisto přestal. Což vidouce pozůstalí obyvatelé, že jich Bůh vyslyšel a že podle jejich zaslíbení milost od Boha obdrželi, pevně stáli v jejich vyřčení, od Niklspurka do Lorety putovali a tam předtím obrazem P. Marie slza sobě utřeli i v čas se navrátivše jeden druhého k vyplnění tohoto slibu donucovali. Poněvadž velmi málo občanů a obyvatelů pozůstalo, sle jejich možnosti malou kapličku postavili a obraz do í k uctění P.a Marie, sv. Rocha a sv. Rosálie na věčnou památku pověsili. Když ale městečko načeše obyvateli naplněno bylo, útrpnost měli nad tou malou postavou té kapličky, že ten zázrak, který se s našimi předky stal, také větší vážnosti od křesťanstva zasloužil, proto se na tom sjednotili a dorozuměli, aby tu kapličku rozebrali a na tom místě na krchově nákladněji na ten intent kaplu s jedním velkým oltářem a varhany, jedním zvonkem, pod tím jménem sv. Rocha vystavili, což se také stalo roku 1752… pro nedorozuměnost zednického a tesařského mistra kaple v krátkém čase v nivec přišla.. Vidouc ale m obyvatelé t.č. takový ruin nám k naší potupě státi, umínili jsme sobě, co na té kapli dobrého jest rozebrati a k té věži, která pevno stojí (pevnějšího než farního chrámu), na menší způsob na ten intent kapli vystavěti, kterú kaplu dle vyhotoveného plánu každý spatřiti může."
Nová stavba z roku 1752 mšla vzhled kostela, přibyla k ní vysoká věž, sakristie. Kaple byla klenutá, krytá šindelem. Klenba se však brzy začala trhat. Roku 1768 činila městká rada faráři Hnátkovi výtky, že kaple byla vystavěna veliká, nad možnosti fondu. Nakonec z celé stavby zůstala jen ruina bez střechy a klenby. Pouze věž zůstala neporušená. Z nařízení Marie Terezie byla kaple, spíše její pozůstatek, zrušena oficiálně. Když v roce 1831 řádila ve městě cholera, oživlo přání kapli. Sv. Rocha obnovit. Zdi byly rozebrány a za materiálu postava ke stávající věži měnší kaple, než byla předcházející. Posvěcena byla v roce 1848 av nezměněné podobě zůstala zachována do současnosti.
Židovská synagoga se hřbitovem
Duchovním středem každé židovské obce je synagoga. Původní synagoga ve Strážnici stála s největší pravděpodobností na místě současné budovy, patrně ale byla poškozena požárem, takže se v roce 1804 přistoupilo k vybudování zcela nového templu.
Synagoga byla roku 1870 renomována stavitelem Leopoldem Slovákem – bylo zbořeno původní předsálí se schodištěm na půdu ženského oddělení a došlo ke sjednocení stylu obou vchodů pro muže a ženy. Průčelí získalo novorománskou úpravu. V roce 1906 získala synagoga elektrické osvětlení.
V synagoze probíhaly bohoslužby až do roku 1941. Dne 22.6. 1941 byl temp zdemolován příslušníky SA, vnitřní vybavení bylo zničeno, spáleno a rozkradeno, došlo také k vytlučení oken. Představený náboženské obce Hermann Felix, který němcům odmítl vydat klíče od synagogy, byl zabit. Koncem války bylo ještě zbořeno ženské oddělení.
Od roku 1948 začal prostor synagogy využívat podnik TON Strážnice na sklad židlí. Teprve v roce 1991 byl templ vrácen židovské obci. V roce 2008 byla opět slavnostně zpřístupněna veřejnosti, ovšem jen jako výstavní sál, ve kterém je během letní sezony každoročně instalována výstava s židovskou tematikou.
Vstup do synagogy je z jihozápadní strany, u vchodu se nachází malá předsíň, odkud se vchází do hlavního sálu. Pro židovské bohoslužby je typické oddělení mužů a žen. Ženská modlitebna se dříve nacházela v přistavěném traktu podél severozápadní stěny, tato část ale byla za 2. světové války zbořena. Oba prostory byly původně propojeny pěti okenními otvory.
Vnitřní výzdoba synagog byla vždy velmi střídmá, nezobrazovaly se lidské bytosti a většinou ani zvířata. Prostor je opatřen neckovou klenbou, zdobenou geometrizující výmalbou s rostlinnými motivy a hvězdnou oblohou. V hale se nachází svatostánek ve formě dvojice sloupů překrytých kládím, přístupný po schodišti z prostorného podia. Okna v synagoze jsou novodobá s půlkruhovitým zakončením a barevnou vitráží v podobě šesticípé Davidovy hvězdy.
Hřbitov
V polovině 17. století daroval hrabě Magnis Židům část pozemku přímo u židovské čtvrti určenou k založení hřbitova. V průběhu 18. století byly na nový hřbitov přeneseny starší náhrobky ze hřbitova původního, který se dříve zřejmě nacházel přímo v zástavbě strážnického Starého města (v Měchu).
Celková výměra současného hřbitova dosahuje rozlohy 5093 m2. Vchod byl původně průchodem v hrobnickém domě, kde lze ještě dnes na stěnách nalézt zbytek kovové pokladničky na dary. Kromě tohoto vchodu zde ale existoval ještě další - jednalo se o malou dřevěnou branku na jihozápadní straně hřbitova směrem ze Sadové uličky. Dnes je vstup na hřbitov umožněn dřevěnou bránou, která byla postavena až v 80. letech 20. století.
Ze starších náhrobků se na hřbitově nachází typ kamenné stély – náhrobní kámen zapuštěný přímo do země, jedinou výjimku zde tvoří polotumba, která je umístěna na východní straně synagogy. Novější náhrobky se již přizpůsobují běžným typům. Náhrobky se nacházejí téměř po celé ploše hřbitovního areálu, výjimku tvoří pouze úzký pás vedle synagogy, kde původně stávala přístavba pro ženy. Bez náhrobků je rovněž část severozápadního výseku hřbitova. Náhrobky jsou rozmístěny v přibližně 35 nepravidelných řadách orientovaných severovýchod – jihozápad, nápisy jsou obráceny zpravidla k jihovýchodu. V severní části hřbitova se nacházejí také dětské hroby, vedle východní strany synagogy jsou umístěny nejvýznamnější hroby – rabínské. Celkové množství hrobů se odhaduje na 1500.
Starší kameny jsou z pískovce, žuly a mramoru, do 19. století se na nich objevovaly pouze hebrejské texty. Novější jsou ze světlé a tmavé žuly, od poloviny 19. století s dvojjazyčnými nápisy, a to nejprve hebrejsko - německými a později i hebrejsko - českými texty.
Původní strohý vzhled hřbitova byl časem měněn, po roce 1945 byl osázen ovocnými stromy a objevuje se zde také lípa. V letech 1986 – 1987 byl vyčištěn a zbaven náletových dřevin. Zdejší hřbitov je místem posledního odpočinku řady významných osobností, mj. je zde pohřben rabín Aron ben Benjamin ha-Levi / zemřel 1686 /, Meir ben Josef Deutsch / zemřel 1781 / a řada dalších. Poslední pohřeb zde byl uskutečněn v padesátých letech 20. století
Průžkův mlýn
Jedna z nejstarších dochovaných staveb Strážnice, o které se píše již v roce 1543, má historické architektonické prvky: mohutné nosné trámy a dřevěný mlýnský mučící pranýř s letopočtem 1601. Původně vodní mlýn postupně prošel přestavbou zařízení na parní na konci 19. stol. a posléze na elektrický válcový mlýn ve 30. letech 20. stol. Interiér je kompletně vybaven mlýnským zařízením ze 30. let 20. století. Mlýn mlel do roku 1975.
Dnes je v mlýně otevřena muzejní expozice mlynářství.
Otevřeno přes letní sezonu o víkendech od 10 do 18 hod, jinak po dohodě na telefonu 605 482 543.
Průvodce - pan Mikulčík, bydlí 60 m od mlýna.
Kaple na vrchu Žerotín
Kožešník Jan Hrdý v roce 1947 požádal o odkoupení pozemku na vrchu Žerotín s cílem vybudování kaple jako poděkování za uzdravení syna. Kaple je zasvěcena Panně Marii, vysvětil ji v roce 1949 dr. Martin Mikulka, profesor náboženství v Uherském Hradišti.